počkat! Takhle to nebylo!
Zaklepala na dveře prostě nějaká dívčina, vlasy černý jak havran, určitě to byla přírodní barva, chodba po ní zav
áněla ještě druhej den a spustila na mě francouzštinou kalibr Kalašnikov. Prej jestli nechci .... (? sem nerozumněl co), že je to pro chudý mladý lidi, který .... (? sem nerozumněl), že stačí abych ... (? sem nerozumněl, ale ukazovala na nějaký desky, který táhla) a že tim strašně pomůžu. Když mi to zopakovala, tak jsem odhalil první část hádanky: prodává nějaký vobrázky. Ale pořád jsem nevěděl na co. Když mi to opakovala podruhý, tak už jsme byli u mě v pokoji a ukazovala mi, všechny ty vobrázky... zachytil jsem pár slov.. (ateliér, barvy, pa k něco o týdnu, pak něco o šeku, nebo hotovosti). OK, podařilo se mi pochopit, že prodává obrázky, že je vyrobili u někoho v ateliéru a že si tim musí vydělat na nájem. A že jí můžu poskytnout buď dva nebo jeden tejden. Nějak jsem to nepobíral a tak jsem odhodil stud a zeptal se počtvrtý. Tak z ní konečně vylezlo, že dva obrázky stojí 60 éček a že tím zaplatí jeden týden svýho ubytování. No tak to bylo trošku moc silný kafe. Ale nějak sem neměl srdce ji vyhodit, zas tak ošklivá nebyla (byla vlastně docela fajn :)) Tak ji povidám, že bych teda něco jako koupil, ale jenom jeden ten vobrázeček. No nebudu vás napínat, řekla, že jo a bylo to. Tak jsem šel pro chechtáky. Chtěl tomu však osud, že jsem byl zrovna na mizině. Peněženka prázdná, šeky nepoužívám, tak asi sory slečno. Ale slečna byla hodná, že prej mě doprovodí k bankomatu, když nemám drobný (cejtila příležitost potvora). Tož sme šli vybrat, aspoň sme si cestou trošku popovidali. Načež
jsem ji slavnostně předal svých třicet euro s uspokojujícím pocitem, že dobrej skutek na Vánoce už sem vykonal. No a slečna se otočila a povídá mi, že jsem sympatickej a cizinec a že mluvim dobře francouzsky (kecala) a že mi tady nechá ještě jeden vobrázek, že jsem teda takovej. No to se mi líbilo. A pak ještě než odešla tak mi praví, ať prej to nikdá nikomu neřeknu do smrti smrťoucí, obzvláště ne mejm sousedům, kterym prodala za plnou cenu. No, ale hned to tu vypadá líp s těma vobrazama. Jak na zámku.
Jo lidi - ne že to vykecáte nějakýmu mýmu sousedovi, já vám to sice říkám, ale vy to nikomu říct nesmíte... jasný? (paritculierement pour Kamil - tais toi!)
