Campagne de BDE

Je čas na to, abych vás zase oblažil výplody svého chorého spisovatelského mozku. Tentokrát nebudu hrát hlavní roli ani já, ani moje debilita, ale nebojte, bude to zajímavý i tak.

Tož nám tento týden vrcholila na škola kampaň BDE (Bureau d'éleves = "studentskej klub" - hodně volně přeloženo). O co se jedná? Jak jsem psal již někde dávno níže, na naší buržoazní škole existuje klub BDE, který disponujíce jistou částkou z rozpočtu mateřské instituce, má za úkol bavit, organizovat, starat se, pořádat, vést atd. rozličné činnosti pro potěchu studentů. Například pod něj spadají i kurzy sportu, což už je poměrně oficielní záležitost chtělo by se říct. Nebo organizuje níže zmíněný kurz - integrační víkend pro školní panice a panny (rozuměj prváky). Taky má na starosti různé výlety do okolních metropolí, víkend na horách, každý týden dvakrát malé foyer = sešlosti klubů, které na škole existují (namátkou klub bierologie, cholatologie, cafologie, atd., atd.).
Členové BDE jsou samozřejmě studenti, a protože se jedná o posty vysoce ceněné na společenském žebříčku školy, je samozřejmě enormní zájem do BDE proniknout. Proto se konají na škole každý rok volby nového, neokoukaného týmu BDE. A proto ta kampaň. Tým se samozřejmě nepřihlásí jenom jeden, letos sme jich tu napočítali tři (Pont air Rose, iPonts, Pyroponts - on dit aussi "les pires au ponts" :)) - pro znalce francouzkého jazyka.). Proč tam mají všici to ponts? Inu proto, že naše škola se jmenuje Ecole Nationale des Ponts et Chaussés, neboli zkráceně prostě Ponts (tedy mosty).
Zpět k věci - takže všechny tři teamy se přihlásí do kampaně, mají za úkol se prezentovat, představit jednotlivé členy, a proč by zrovna oni měli vyhrát. Převedeno do skutků - každej équipe dostal ve škole svůj stand, kde byl permanentní bufet, hráli se hry o hodnotné ceny (opravdu hodnotné - iPod, iPhone), ale hlavně: celá škola se na tejden proměnila v jednu velkou reklamu na jednotlivý týmy, všude potkáváte plakáty a vlajky visící přes několi podlaží. Krom toho se týmy snažili i jinak (třeba iPonts měly tzv. Crepes hot line, na kterou když jste brnkli, tak vám donesli palačinky, klidně aj na přednášku :) a zdarma samozřejmně). Celá kampaň trvá tejden, každej tým má pro sebe jeden večer, kdy se promítá jejich vlastnoručně natočený 20 min video představující jednotlivý členy, opět plno her, jde o to co nejvíc zaujmout (například soirée Pyroponts vrcholil ohňostrojem, mooooc pěkný).

V závěru týdne proběhnou dvoukolovým systémem volby a úspěšní se mohou nastěhovat do kanceláře BDE, jež je jim předána původními okupanty. A maj na rok co dělat, než se zase celej koloběh bude opakovat.

Musim říct, že kampaň není žádná sranda. Tým to stojí nejen enormní množství času, ale i peněz. Spolubydla Alex, kterej byl v jednom (nakonec vítěznym) týmu, přestal bejt na ty dva tejdny můj spolubydla, viděli sme asi tak tři minuty ráno a čtyři večer. Museli nakoupit žřaso na celej dlouhej tejden, aby jim potenciální voliči nehladověli, sehnat si případně sponzory, zorganizovat hry, vymyslet, natočit a sestříhat film, uskutečnit masivní letákovou kampaň. Stálo je to tak spoustu času v době kdy vrcholí semestr (na což nikdo z profů nebere ohledy).

A nakonec může uspět jenom jeden team. Letos to byli iPonts, a já přeju jim hodně zápalu a dobrejch akcí, ať vám to šlape holky a kluci.

ještě na závěr házím odkazy na videa vítězných iPonts, kdyby to nějakýho frankofila zajímalo. Na to že je amatérský je to velmi, velmi povedený kousek

http://www.wat.tv/video/film-iponts-sous-titre-17feu_160xy_.html

Velká Čínská Tabule

Jen tak se to nevidí, ale mine jeden den a už je tu další zprávička. Tentokrát stoprocentně závislý komentář mého dnešního gastronomického zážitku. Domluvili sme se s kamarádkou z Číny - Mai - že mi uvaří :)
Tak se holka včera vydala do nějakýho specielního čínskýho marketu, kde nakoupila všemožný ingredience, a tak aby to nebylo jako moc intimčo, tak sme pozvali ještě další čtyři lidi (kanaďan Jef, čechoun Pavel, španěl Mathias a německá dívčina Sarah). No ale každopádně příprava stála na Mai, která sebou šmejkala v kuchyni, jak to dělávaly naše babičky, šlo ji to vážně od ruky, až jsem se začal stydět. Obzvláště potom co jsem furiantsky prohlásil, že připravim dezert. Takže teda puding, pač to je jednoduchý na přípravu a taky rychlý a trouba bude fungovat až příští tejden (spolubydla dostal pod stromeček elektrickou troubu, to budou žranice - zapejkaný brambůrky, pečínky, koláčky, buchtičky, štrůdlíčky, bochánky, preclíčky, všechno bude :))
No nebudu vás s tim pudinkem napínat - posral sem co sem mohl. Nejdřív mi uteklo mlíko, takže bylo prostě VŠUDE po celý kuchyni... pak sem blbě odhadl množství prášku, pač sem machroval a dával tam mlíko vod voka. Takže to nehoustlo a nehoustlo... mezitim se to začalo úspěšně připalovat, čehož si všimla i Mai, když se mně opatrně zeptala, jestli to takhle voní normálně. Pokusil sem se zachránit situaci přidáním banánů a briošek, který sem koupil ráno, načež jsem zjistil, že to nejsou žádný briošky, ale tvrdej chleba. No co - mrsknul sem je tam stejně.
Tak sem byl hotov, Mai taky dovařila, pozvaní dorazili, takže jsme usedli sme ke stolu. Musim říct, že jído bylo prostě skvělý, bude se mi o něm dneska zdát. Oni totiž číňani udělají spoustu malejch rozmanitejch chodů načež si je naskládají postupně na talíř (ale mísy s jídlem zůstávají vždycky na svém místě, nesmí se hnout) a pak to baští, jak jinak, hůlkami. A přesně to jsme udělali my - vyzbrojili sme se každej dvouma klackama v domění, jak se krásně a po asijsku naplníme břicha a pustili se do krmě.
Moc nám to ale nešlo, nejdřív jídlo lítalo po celym pokoji, nakonec sme ale každej dokázali nějaký to sousto dopravit na místo určení (i když někteří zoufalci z kanady to vzdali a barbarsky se chopili příborů).
Radši se nebudu vyjadřovat k "úspěchu" svého výtvoru, všichni to sice statečně snědli a ani necekli, ale já moc dobře věděl proč mlčí - jedl jsem to s nima. Dokonce bych řekl, že takhe jsem ještě jídlo nezmrvil, budu se muset příště hooodně snažit, abych si aspoň trochu napravil karmu.

Tatabojz a Paris!

No já vim... nemusíte mi připomínat, že jsem lemra a že nic nepíšu. Ale teď už budu! Slibuju! Čestný skautský! (skautský.. hehe)

No každopádně, rozhodli sme se, že když nám Paříž posledních dní připravila osvěžující ochutnávku bílého svinstva, válí se to tu všade, chudáci spolužáci z Afriky se bojí vycházet ven... no prostě sme se rozhodli, že když je venku taková krásná zima a na pokoji taky, protože nejde topení, že se vydáme zase jednou do tatínka Paříže (pač Paříž má ve francouzštině člen le, tedy ten. Taky sem to nechápal!). No a protože zrovna hráli v českym kulturním centru Tatabojz, tak cíl byl jasnej.
(takový malý intermezzo - frantíci se rozhodli, že nám zpříjemní náš nudný pobyt všemožnými vtípky jako: neteče teplá voda, neteče voda, nejde topení, paní na úklid neuklizí, výpadky elektriky osmdesátkrát za noc, výpadky internetu na celý prázdniny, čas od času nám pohladí naše sluchové buňky protipožárním alarmem. No to tenkrát poprvé všichni naivně vyběhli před rezidenci celý viděšený chudáci bůhví co se to neděje, jenom my Češi sme to pochopitelně ignorovali, podruhý vyběhli jenom fakt ty nejnaivnější a potřetí už nikdo. No tak nám tady tak jednou za měsíc vždycky zazvnoněj.)

Kamil byl lemra, všichni ostatní taky, tak sme šli jenom s Pavlem, ale zas tak to nevadilo, pač Pavel sliboval, že prej tam budou nějaký holky a že bych jim prej snad i mohl rozumnět! Koncert začínal v devět takže po mym tradičním zdžování sme dorazili už v půl desátý. Ale zas tak to nevadilo, začali hrát až v deset (jo, jo, kluci z Tatabojz jsou chlapíci). No nicméně tam fakt byly holky! A pěkný, až sem se divil. Holt český pivo, je český pivo.
Takže sem si hned dvě jako vyhlídl, no jenže když dohráli poslední song, tak vobě zmizly, jakoby se nechumelilo. Neva, potkali sme tam dvě Pavlovi Lenky, každej sme si vzali jednu a začali je bavit. Ono to teda bylo trošku obráceně, protože ty holky nám jak mě, tak Pavlovi vymluvily díru do hlavy, asi měly absťák. No každopádně na architektu máme číslo :)...

Koncert byl moc fajn zahráli parádně, bylo to prvně, co sem je slyšel a hodně dobrá muzika, trošku jednodušší doprovody, co se obtížnosti týče, jinak melodicky velmi pěkné, ale hlavně mají velmi zajímavý texty. Doporučuju. Jo a vůbec nejsou nafoukaný, jak se ukázalo v průběhu večera, jedna z Lenek znala celou kapelu, tudíž jsem měl příležitost trošku (když se zrovna Lenka nadechovala) pobavit s frontmanem. Moc pohodovej chlapík, celá kapela dělá muziku jako zábavu, neživí je to a je to vidět i na jejich přístupu, prostě jsou to úplně normální kluci, nenafoukaný.

Takže abych ještě doplni tradiční infomace - dal sem si dva budvárky po čtyřech eurech (uff!) a v půl dvanáctý to zabalil a navrácal se v půl druhý do pekně vyhřátýho pokoje (celých 11 stupňů!), v němž jsem pokojně usnul.