Jakožto otrlý chlapec jsem vždy věříval, že mám silnej žaludek, co se týče stylu humoru. A jakožto slušně vychovaný chlapec jsem se vždy domníval, že jídlo slouží k jídlu a stoly ke stolování a bázén k bazénování.
Všechny tyhlety naivní mladické teorie mi byly vyvráceny během jednoho jediného prodlouženého víkendu strávenýho s bandou frantiků naředěnejch o pár nic netušících cizáků. Kromě nereprodukovatelných představení několikerých druháků, soutěžících o triko "největší prase zájezdu" (to si nevymejšlim, to triko tam fakt bylo a bylo vyhráno), se zbytek ukázal, jako poměrně snadno komunikující a otevřené uskupení, plné jedinců ochotných poslouchat moje francouzské "eeeeee" alespoň do té doby, než se objevila v dohledu jiná oběť, která by je mohla nahradit.
Faktem je, že nezbylo, než zvolit taktiku: ptát se, ptát se, ptát se, a mezitím, co frantík odpovídá, přemejšlet usilovně nad další otázkou. Pokud se nedejbože stačil se mnou komunikující nebožák zeptat rychleji, přišla na řadu klasická loterie možných odpovědí na otázku, kterou neznáte: ano, ne, nevím. V půlce případů to fungovalo docela dobře. Zjistil jsem však, že na bližší stýkání s lidmi je to poněkud nepraktické a taky výborný způsob, jak ze sebe udělat totálního dementa. Například když se mi povedlo odpovědět na otázku: "odkud jsi?" - "pivo."... hrála tam hrozně nahlas muzika, nemůžu za to!!!
Okrem nepřetržité slavnosti byly zorganizovány rozličné bohulibé aktivity jako nafukovací hrad, sumo zápasy, kánoying, paintball, fotbal, dokonce i večeře v Avignonu organizovaná jistou nejmenovanou stavební firmou.
Třeba ty kánoe neměli chybku. Sic se jednalo o kraťounkej úsek asi šesti kiláků, ale zato jsme celou dobu jeli v kaňonu, po stranách se střídali útesy s plážičkama, kde se pro rozptýlení nudy váleli nuda-francouzsky. Ač vybaven totální neznalostí fyziky říčního plavidla, neutonul jsem a dokonce jsme ho i zvládli neproděravět. To samý můžu říct o paintballu, až na to, že jsme na místo jeli asi dvě hodiny a pak hráli dvakrát pět minut a měli omezenej počet kulí (žádná killing spree se nekonala).
Málem bych zapomněl poznamenat, že celá akce byla organizovaná BdE, což je desítka studentů z druhýho ročníku, který maj za úkol starati se o studentský život žáků na ENPC, což v praxi znamená zajišťovat sudy s pivem a plastikový kelímky. Zajímavá je ale skutečnost, že osazenstvo se každým rokem obměňuje systémem volených týmů, jež kandidují na tento vděčný post. Škola tak dává studentům možnost vy(zne)užít jejích peněz pro pořádání rozličných maškarád. V našich poměrech věc poměrně nepředstavitelná, řekl bych.
Inscription à :
Publier les commentaires (Atom)

Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire