Škola visitou

To je tak, když má vaše škola peněz a prestiže, že by se v ní mohly prasata koupat. To pak samejma roupama neví coby, a tak posílá studenty na druhej konec Galskýho kohouta, aby tam viděli to, co v otcovi Paříži mají pod nosem.
Tím ovšem moje hnidopiššství končí, dál už jenom v dobrým. Vo co go, má milá? Inu, v rámci přepřípravných překurzů se naše dépártemont (jako katedra) rozhodlo, že ve spolupráci s jistou firmou podnikající v oboru stavebnicitví, uspořádá tři dny exurzí v Aix-en-Provence. Všechno hradíme, účast povinná! Tak to bych si nechal líbit :)
A taky sem si nechal. Posadili sme si zadnice do Train a Grande Vitesse a za tři hoďky byli o 500 kiláků jinde. V Aix sme byli umístěni do poeticky nazvaného penzionu Mozart, asi 10 min pjéšo (todle slovo vypadá fakt divně, když se napíše) od centra, snídaně included.
Byla to příjemná změna. Z pěti pařížských, promočených a šedivých stupňů páně Celsia, najednou jsme se ocitli v místech, kde ani v zimě jaro nekončí, mrak je tady národní událost a kde slovo šála je sprostá nadávka. Ještě, že jsem si vzal botky běhalky, tak sme mohli s Kamilem vyrazit na průzkumy.
Visity pořádané společností byli v zásadě zajímavé, rozhodně stojí za zmínku přestavba sila v Marseille v rámci příprav na rok 2013, v němž toto přístavní město převezme štafetu "Evropského kulturního města". Tudíž moudří radní rozhodli, že stará, nepoužívaná ošklivka projde zásadní rekonstrukcí a skladovaná mouka bude nahrazena po kultuře dychtícími diváky. A tak tedy divadlo, nebo spíš koncertní sál. V praxi to znamená, že se silo nechá vykuchat jak velbloud habešského císaře a zpátky se nacpe tak, aby to dobře vypadalo, chutnalo a hlavně znělo. Rozhodně bylo ale zajímavé procházet se po střeše sila, což je praxi široko daleko nejvyšší místo v Marseille, a mít krásný výhled na celý city.
Ostatní návštěvy byli v zásadě příliš nudné, abych tu o nich psal, či příliš komplikované na popis, snad jenom zmínim divadlo a kulturní centrum v Aix. Jehožto partikularitou (jak říkáme my tady ve Francii) je fakt, že je uloženo na systému pružin, neboť se nachází v blízkosti vlakový trati. A tak, aby projíždějící dvěstětunová lokomotiva nerušila komorní atmosféru pravě probíhající hry, rozhodli se francouští inženýři posadit celej komplex na pružiny - koumácí, že jo?!
Vůbec - získal jsem pocit, že spolupráce architekt/inženýr tu funguje celkem spolehlivě, což dovoluje frantíkův realizovat projekty, o kterých se nám v čechách ani nesní. A není to jenom o penězích. Přístup těch dvou profesí tady, je přesně opačný než v naší rodné kotlině, kde nám na škole opakovali kouzelnou formulku: "Pan architekt si tady vymyslel..." Tady na škole naopak se snaží o spolupráci, což v důsledku vede k tomu, že ty dvě povolání se víc respektují a uznávají práci toho druhýho.

Pochopitelně sme nemohli zůstávat večer zalezlý, takže sme vyrazili hned na námluvy do Aix. Tož sme si dali předraženou italskou pizzu (ale byla dobrá), a šli se podívat s Guidem (Ital) na to, jak Itálie dostane klepku od Brazilců. Chudák, hned si z něj druhej den frantící utahovali. Škoda, že "Les bleus" dostali hned den na to v Marseille nakopáno od Argentinců a utíkali po zápase do šaten za vydatného pískotu francouzského publika.

No, co vám budu povídat, bylo to jenom na tři dni, ve čtvrtek sme se spakovali a odpoledne byli v Paris. A už se s Pavlem těšíma na hory :)