Tak je to tady! Konečně k nám doběhl 5. dubenec a s nim i Pařížskej maratonec. Den, kdy se máme prodat dvouměsíční trénink (to jest nemoc dva týdny před maratonem a jeden, slovy jeden, běh za celý poslední dva týdny / a taky mimochodem tak dvě kila navíc :)). No každopádně víte jak se to má s tou motivací, že jo? Prostě mi po těchdle posledních 14 dněch v podstatě o nic nešlo. Cíl z původních 3:30 se postupně změnil na 3:45, až po 4:00 až nakonec dneska ráno po třech nočích probuzeních - zaběhnout! Jedno jak, ale zaběhnout, dokázat si Jindřichu, že nejseš ještě taková troska a dáš to.
No tak mi aspoň o nic nešlo. Respektive objectif primaire byl jasný a všehno ostatní byl bonus.
Trasa vedla přes celou Paříž podél Seiny a zpět, každých pět kilometrů standy s revitalissement (občerstvení), vzdálenost klasických 42.195 km, 37000 přihlášených běžců, nejlepší borci zápasící o čas pod 2:05 (ano opravdu to běží průměrných 20 km/hod). Pro účastníky připraveno 17000 kg banánů a stejný množství pomerančů, 440000 láhví s vodou, 2000 kg cukru a sušenýho ovoce, etc... Tak to jsou základní statistiky Pařížskýho maratonu.
Co jsem se ovšem na oficiálních stránkách nedočetl, to je přiblížení atmosféry maratonu. Podél celý trati jsou rozmístěný kapely, ať už na "stejdži" nebo prostě jenom banda africkejch maníků bubnujících do rytmu, tisíce fanoušků, který stojí podél celý trati a povzbuzují. Je to opravdu neuvěřitelný a nemůžete se zastavit ani kdyby jste chtěli.
Pokaždý když jsem probíhal kolem takový kapely, hned se mi vlila nová síla do nohou a ještě tak 500 metrů jsem povzbuzen běžel na akustický vlně. Další věcí, která mě velmi povzbuzovala byl fatk, že jsem prakticky neustále všechny předbíhal (vyjma asi posledních tří kilometrů), až jsem se divil, kde se ty lidi pořád berou. Bylo to pravděpodobně daný startem, jelikož jsem probíhal startovním obloukem deset minut po oficiálním výstřelu a před sebou měl dobrejch 25000 běžců.
Každopádně jsem hojně využíval občerstvení, prakticky od desátýho kilometru jsem si pokaždý hmátl po láhvi s vodou a od dvacátýho vždycky cukr a banán. Chybou bylo asi moje váhání ohledně energetickejch nápojů. Energie mi sice nedošla, ale došli minerály a čtyři kilometry před koncem došlo. Začaly brát první křeče, což se mi v životě při běhání nestalo. A krásně se to stupňovalo až do cíle, takže jsem "proběhl" cílovou páskou a zůstal asi pět minut opřenej o zábradlí, kde jsem se s filatelistickou opatrností protahoval, abych byl schopen aspoň základních pohybů. Nicméně musím hrdopyšně prohlásit, že nebýt křeči, nejspíš bych se nezastavil a doběhl maraton bez přestávky a určitě ještě o nějakejch pět minutek líp. Takhle jsem skončil na 3:31:58 čistýho času, což předčilo očekávání nejen moje, ale i všech ostatních :) . Takže jsem na sebe pyšnej a teď jdu spát, pač zejtra mě čeká pomaratonskej výklus, což bude v mým podání připomínat spíš prázdninový výlet handikepovanejch, ale jak říká Kamil, je to nejdůležitější běh v životě, hned po maratonu.
Adios
P.S. na 30 km a v cíli jsem vidět, na ostatních jsem se nenašel... video.Potucek
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire